Lawrence Ferlinghetti
Já jsem ty

Muž napůl žena
Žena napůl muž
A ti dva propleteni navzájem
androgynní v každém z nás
ruce a nohy jednoho
objímají a svírají
ruce a nohy toho druhého
má prsa mé bradavky jsou stopy
po tobě
srdce ta škeble o dvou skořápkách
lapá po dechu v jeskyni moře
(chlemtavý zvuk mořských vln)
sperma mořská pěna chrstnutá
do lůn jeskyní
vytrysklá
z těla bytí
ze zpívajících úst moře
(zamlklí mořští ptáci se nad tím vznášejí)
A moře je brunátné krví
když Pašije svatého Matouše
zpívané slepcem
vysílá rozhlas v neděli ráno
A já jsem tu sám
ale i kdybychom tu byli dva
řekl bych
Jen jeden tu je
na konci jako na počátku
jedno tělo které dýchá
jedno tělo které zpívá
A to tělo to tělo jsme my
to tělo jsou naše já
a já jsem ty

Lawrence Ferlinghetti
Byla to tvář kterou mohla tma zabít...

Byla to tvář kterou mohla tma zabít
v jediném okamžiku
světlem či smíchem snadno zranitelná
tvář mé milenky
jednou mi řekla
"V noci máme jiné myšlenky"
když půvabně uléhala
A Cocteaua mi citovala
"Cítím že mám v sobě anděla
a toho to šokuje snad vždycky"
Pak se usmála a potom zarděla
zapálila mi cigaretu
povzdechla si vstala
upustila punčochu
a protáhla se
rozkošnicky

Allen Ginsberg
Změna pohledu mění vše

Hledající nevidí
vědí však, že slepí jsou
Naříkají, bědují,
bez snahy nic nenajdou,
někteří se snaží ve snu,
jiní v smrti prohlédnou.
Ptám se všech, na co se ptají,
v nekonečném jinotaji.

Allen Ginsberg
Ti dva

Jeden strom řekl
Vadí mi to bílé auto pode mnou,
smrdí benzínem
Strom vedle řekl
Pořád si jen stěžuješ,
neurotiku,
podívej, jak jsi zkroucenej

Jáchym Topol
Bestseller

To je teda fakt blbý
že máš tzv. depresi
napiš o tom do Mladýho světa
báseň, ty krávo

"zvláštní stav například je
když zoufalství přestane být
věcí názoru a stane se daností
setrvávající v hybnosti
a bytující zde"
slyšel jsem včera filosofa
na tajné přednášce
kam jsem omylem šel
poněkud připařen
takže naštěstí
víc si už nepamatuju
pak jsem jel v stínový tramvaji
k utajenému článku undergroundu
který mi dal x samizdatů
v legrační tašce s Pifíkem

svět začíná bejt podezřelej
de ti po koulích jak buldok
kdybych měl uhry měl bych starosti
ale sem hezkej kluk
žiju v kradený domácnosti na dluh
kdybych měl sestru mohl bych s ní spát
ale takhle nezbývá než líbat ropuchu
jednu za druhou a čekat
až vykvete princezna z níž učiním
hlavní hrdinku bestselleru Tři sestry
anebo Tři bratři: stíha pivo žena

Je třeba bát se impulzivní touhy
podřezat se
po dobrém obědě
po kuřeti s pomeranči
jedu v mánii
jak v zaplaceným taxíku
ovšemže bez udání adresy

Antonín Sova
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní.
Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly,
jsou ptáci v travách ukrytí,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou,
a přes přívozy stíny jdou
a všecko planou je už hrou.
Vás tenkrát z jara čekal jsem...
V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků,
by echem chyt se v nich váš hlas.
Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?
A pod jakými zeměpásy?
Nuž rcete, čí jste jaro žila?
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšená.
A teď! Kdy nevzpomněl jsem snad,
vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád,
proč jdete vadnout na můj sad?
Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní,
zpěv nezní v našem pomoří,
chci odplout sám a poslouchám
podzimu pohádkové hlasy,-
jdu hledat Nové království.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Werner Lambersy
Talkie-Walkie Angel

I řekl prázdnu: odejdi,

a pochopil,
že by se na to vše musel
donekonečna dívat,

a tak nechal do sebe
vstoupit

nový začátek,
z něhož nic neznal,

kromě
milostného chvění,
které, jak se zdá, svíti kdesi vpředu.

???
Tichá pošta

Vrcholky cítí všechnu bolest stromu,
vrcholky cítí těžkou touhu stromu.
A člověk na mžik hlavu zaklání,
aby uviděl tam dole na nebi
své mocné, propletené kořání.

Moře hvězd z pocitů
Nečeká na nic
Vzpomínky bez citu
Ty jsi byl panic
Výčitky bez hranic
Neviděls, nechtěl
Hadrová panenka
Spojení bez těl
Není a nebylo
Obloha šedá
Slunce se rozbilo
Spravit se nedá
K tobě si sedá
A zase odchází
Ví, že umírá
Nic jí nezchází

Petra Hesová

Dusím se
Nemluvím
Čekám
Klekám si před oltář
Svlékám se do naha
Studená podlaha
Už nemám svatozář
Co z toho zbylo mi
Nikdo nic nepoví
Z bubliny mýdlový
Vidím jen špínu
V tvým horkým klínu

Petra Hesová

Každej má naděje
Každej má sny
Každej má svoje bolesti
Všichni to víme
Říkáme to
Mluvíme o nich
Ale co tím vůbec myslíme?
Jestli myslíme...
Já mám svůj problém
Jiný mají taky
Tak si prostě řeknu: Fuck it!

Petra Hesová

Nežiju
Trpím
Nedýchám
Nespím
Hraju si se smrtí
Něco ti povídám
Posloucháš mě vůbec?!

Petra Hesová

To se nedělá -
Lhát
Krást
Podvádět
Takhle to nechtěla:
Lhát do očí
Krást sny
Podvádět sama sebe
To se nedělá
Ale když jde domů z kostela
S tváří anděla
Uvnitř hříšná
Udělá to znova
A zase lituje jenom sama sebe

Petra Hesová

Odlétám
Netuším
Co mě čeká
Někde tam venku
Poznávám
Že všehcno
V co jsem věřila
Se zhroutilo
Nahá a smířená
Uléhám
K spánku

Petra Hesová

Všechno jsi o mě věděl
Znal jsi moje myšlenky
Vždycky jsi poznal, co udělám
Co řeknu
Na co myslím
Pokaždé ti došlo, po čem toužím
Co chci
Anebo - jenom sis to myslel
A dokonale mě ovládám
Příště se už nedám

Petra Hesová

Moje sny roztály
Pod tvým sluncem
Rozehrávám nový boj
O svoje místo
Chci zpátky svý naděje
Nic jsi mi nenechal!
Všechno je pryč
I moje láska k tobě

Petra Hesová

Pořád říkáme
Jak všechno změníme
Naše úmysly
Naše životy
Naše vztahy

A přitom -
My jenom tvrdíme, že všechno změníme
Ale stejně lžeme
Stejně myslíme
A stejně zradíme

Sami sebe...

Zničíme

Petra Hesová

Nic od tebe nečekám
Už nic nechci
Všechno, cos mi říkal
Byly jenom kecy
Něco si namlovám
A vůbec netuším
Co jsem to vlastně chtěla
Těm druhejm jsem do duší
Nikdy moc neviděla

Petra Hesová

Na co je život?
K čemu je láska?
Malá bílá sedmikráska
V trávě se ti postaví
Ale no tak -
Ty můj píďo
Mě už to moc nebaví...

Petra Hesová

Chvění a touha
Usínám, už nic nevnímám
Ticho ruší jenom naše...
Tma je věčná, pomalá
Ještě...
Nevím
Kdo jsem
Kde jsem
Jenom to chvění tam dole
Doznívá...
Ležíš vedle mě
A já
Cítím, jak mi studený děti tečou po noze

Petra Hesová

tmavá ulice kde
všichni umřeli kde
zůstaly stíny a taky jeden
můj stín je černej
modrej bílej
ranní mlha stoupá
a kdo jí neuteče
bude navždy ztracenej
tak si pospěš nebo
taky umřeš
jako já